Sportovní dotazník

Která doba byla zlatou érou sportu? Četl jsem na tohle téma už pěknou řádku názorů, ale podle mě se nejvíce pravdě přiblížil Ken Dryden ve své skvělé knize „The Game.“ Napsal, že zlatou érou sportu byla prostě doba, kdy nám bylo deset let. Když se budu probírat svými se sportem souvisejícími vzpomínkami a řadit své sportovní preference, většinou se nějak vrátím do té první poloviny 80. let. Zkusil jsem si udělat malý dotazník a pár takových věcí od boku vystřelit. Klidně si to zkuste také.

Nejoblíbenější sportovci: Wayne Gretzky, Martina Navrátilová, Haile Gebrselassie

Nejméně oblíbení sportovci: Lance Armstrong, Helena Fibingerová, Vladislav Treťjak, Diego Maradona

Největší sportovní úspěch: finále Spartakiády 1985 na Strahově, skladba mladších žáků s raketami a míčky:-) Měli jsme o týden kratší školu, poprvé jsem v Praze strávil víc než jen pár hodin, poprvé jsem jel po eskalátorech a poprvé i naposledy jsem viděl na vlastní oči Gustáva Husáka.

Největší sportovní zklamání: už skoro třináct let jsem nestál na bruslích…

Největší sportovní zážitek (na vlastní oči): Berlínský maraton

Největší sportovní zážitek (v TV): asi olympijské vítězství Jožky Pribilince v Soulu 1988. Málem mi kvůli tomu ujel autobus do školy, ale prostě jsem musel počkat, až projde cílem. A nebo zimní olympiáda v Sarajevu 1984, kdy máma přemluvila doktorku, ať mě nechá týden doma s údajnou chřipkou? Skoro jsem se pak nehnul od televize a už nikdy mě žádná olympiáda tolik nebavila.

Nejoblíbenější televizní pořad o sportu: Sportschau. Každou sobotu v 18.10 na ARD. V letech 1982-92 jsem málokdy vynechal.

Nejoblíbenější sportovní časopisy: Marathon and Beyond, The Hockey News, Stadión (1982-89)

Nejoblíbenější filmy o sportu: Slap Shot, Million Dollar Baby

Nejoblíbenější píseň o sportu: Cyklistika (Jaromír Nohavica)

První knížka o sportu: Všechny moje góly (Zdeněk Nehoda)

Poslední (zatím) knížka o sportu: The Game (Ken Dryden)

Nejcennější sportovní artefakt: autobiografie „Já, Martina“ (Toronto 1985) s osobním věnováním od Martiny Navrátilové

Nejtěžší sportovní zranění: zlomený nos a rozmašírovaný obličej jako následek jízdy na sáňkách zakončené čelním nárazem do buku (1983). Krátké bezvědomí, cesta na pohotovost, pak do jedné nemocnice, do druhé, šití na sále, týdenní hospitalizace…

Největší sportovní omyl: radost z toho, že nám na VŠ zrušili tělocvik

Největší sportovní hřích: pět let jsem bydlel na koleji pár set metrů od obory Hvězda. A zaběhat jsem si tam byl dvakrát.

Nejbizarnější sportovní zážitek: fotbalová exhibice starých pánů v červnu 1986 ve vesnici, jejíž jméno jsem už zapomněl. Podepsal se mi do notýsku Antonín Panenka, ale především jsem tam i zpátky jel černou volhou OV KSČ. S kamarádem, jehož tatínek byl okresním tajemníkem a nechal nás tam odvézt služebním řidičem.

Největší sportovní sen (kdysi): uběhnout maraton

Největší sportovní sen (dnes): uběhnout maraton pod 3:00

Největší sportovní sen (v budoucnu): uběhnout maraton pod 2:55:18