15. leden 2008

Negative split připravil Pistoriuse o olympiádu

Každý vytrvalec touží po negative splitu, po tom, aby dokázal ve druhé polovině závodu ještě stupňovat tempo. Pokud umí takhle běhat čtvrtkař, je to problém. Aspoň pro Oscara Pistoriuse, známého jihoafrického atleta, který má amputované obě nohy pod kolenem a běhá s protézami. Právě negative split byl jedním z hlavních důkazů expertní skupiny IAAF, která mu zakázala startoval na letošních olympijských hrách v Pekingu. Prokázala totiž, že jej karbonové protézy zvýhodňují proti "zdravým" sportovcům.

Pistorius je postižen už od narození a v jedenácti měsících mu musely být amputovány nohy. Dnes je mu jednadvacet let a jeho jméno patří v atletickém světě mezi nejdiskutovanější. Je paralympijským šampionem, ale dokázal běhat i časy srovnatelné s nejlepšími „zdravými“ sportovci. S pomocí protéz vyrobených islandskou firmou Occur.

Dokonce se v létě zúčastnil dvou prestižních mítinků v Sheffieldu a Římě. Jeho lepší čas na 400 m byl 46,90, zatímco limit pro Peking je 45,95. Ale už nebude mít příležitost jej zdolat. Nesmí se účastnit ani jiných akcí IAAF.

Loni v listopadu se totiž podrobil dvoudenní sérii testů v Německu. Soutěžil se „zdravými“ čtvrtkaři, jeho pohyb snímalo šestnáct kamer. A závěr komise? Pistorius při stejném výkonu vydá méně energie, protože při dopadu využije 90 procent vložené síly, zatímco konkurenti jen 60 procent. I proto je jediným vrcholovým čtvrtkařem, který umí běhat negative split. V Sheffieldu měl dvoustovkové mezičasy 24,4 a 23,3 – naopak elitní běžci mívají positive split skoro dvě vteřiny.

Z čistě lidského hlediska je verdikt IAAF samozřejmě krutý. Před jeho výkony klobouk dolů. Určitě si za svoje nezměrné úsilí zasloužil v Pekingu být a užít si standing ovation. Pro sport by to byla skvělá reklama. A určitě by se stal vzorem pro spoustu podobně postižených lidí, kteří by v tom našli jasný vzkaz, že ani v těžkých chvílích nemají život vzdávat.

Jenže je tu spoustu jenže... Pokud by Pistorius dostal v Pekingu šanci, atletika by se ocitla pod lavinou nekončících žalob a arbitráží. Zvlášť pokud by paralympici začali mezi „zdravými“ vítězit. A brát jim slávu, medaile a hlavně peníze. Každý sportovec by na každé trati musel být testován, zda je zvýhodněn či nikoli. Zdlouhavě a nákladně. Jen testy jihoafrického běžce stály 50 tisíc euro. Docházelo by k absurdním výrokům: „Dvoustovku ještě běhat můžeš, osmistovku už ne a na trojskok úplně zapomeň.“

Takže souhlasím s tím, jak komise IAAF rozhodla. V jednom směru má však verdikt rozhodně pachuť nespravedlivé věci. Pistorius zůstane doma, zatímco v Pekingu si bude slávy užívat tolik sportovců, kteří jsou zvýhodnění proti soupeřům zcela odlišným způsobem...

2 postřehů:

Vl001 řekl(a)...

Čekal jsem tu dlouhou diskuzi a ono nic. Asi už se k tématu všichni vyjádřili na jiných fórech. Tak jen přidám - přes jeho zvýhodnění bych byl raději, kdyby ho nechali startovat. Jenže já to nerozhoduju:-)

rk řekl(a)...

Chtěl být olympionik, ne para... Taky je mi ho líto, jenže v případném jeho schválení by to byl první krok k souboji androidů.
S trochou fantazie, k čemu by to motivovalo do budoucna, k amputacím pro lepší výsledky?

Z jiného úhlu: Proč by v atletickém maratonu nemohli závodit cyklisté, nebo aspoň spastici na trojkolkách? Také se pohybují vlastní silou, po stejné trati. Mohli, ale zvlášť.