Pistorius může běžet v Pekingu. Opravdu?

Zajímavým výsledkem skončil případ jihoafrického beznohého běžce Oscara Pistoriuse, o němž jsem psal už dříve. Sportovní arbitráž v Lausanne přehodnotila stanovisko IAAF a povolila mu startovat na olympiádě v Pekingu s tím, že proti ostatním sprinterům není zvýhodněn. Skoro by se dalo uplatnit pořekadlo o přeživší koze a nasycené šelmě.

Nechci se už pouštět do polemik, jak je to s tím zvýhodněním a co za Pandořinu skřínku si světový sport otevřel. Podstatnější je, že Pistorius nakonec asi v Pekingu nepoběží. Mezi limitem a jeho osobákem na 400 m je rozdíl 1,01 vteřiny. Přitom půlka sezony je pryč a on od ledna nesměl závodit na žádných akcích IAAF.

I jeho trenér přiznal, že realističtějším cílem je mistrovství světa příští rok v Berlíně a samozřejmě olymopiáda v Londýně 2012. O limit se bude pokoušet 2. července na mítinku v Miláně a o devět dní později při Golden league v Římě, kde běžel i loni.

Letos má tedy největší šanci ve štafetě. I když, abych se přiznal, ani nevím, jak přesně to s těmi limity vlastně je. Třeba u maratonu žen je 2:37, ale Lucemburčankám stačí 2:48. O různých atletech z Afghánistánu, Oceánie nebo Sýrie, kteří pak běhají po oválu bosi a v teplákách, ani nemluvě.

Možná i on nakonec dostane nějakou výjimku. Nebo pro něj budou platit mírnější kritéria. Ještě než byl jeho případ vyřešen, apeloval na funkcionáře, ať mu povolí účast. Že to bude pro sport skvělá reklama, že se aspoň na pár dnů nebude psát o Tibetu a lidských právech v Číně.