Zátopkův týden aneb Virén nebyl horší

Jak už jsem dříve psal, příští neděli v Domažlicích začíná premiérový ročník vytrvaleckého seriálu Zátopkův týden, který chce složit hold jedinečnému výkonu českého běžce na olympijských hrách v Helsinkách 1952. Zátopek tehdy – mezi 20. a 27. červencem – získal zlaté medaile na 10 000 m, 5000 m a v maratonu.

Byl to jedinečný majstrštyk, jak se česky říká. Parádní výkon, jakých historie světového sportu příliš nezná. Nerad bych vydával nějaké definitivní soudy, ale myslím, že tento vytrvalecký hattrick už nikdo nikdy nezopakuje. Ač jsou paradoxně dnešní běžci z pochopitelných důvodů lépe trénovaní než Zátopek. Právě proto, že posunuli hranice možného o notný kus dál, se musí ještě výrazněji specializovat.

Prakticky neexistuje, aby elitní maratonci na olympiádě nebo mistrovství světa běželi také desítku. Ostatně ani nemaratonci si už nenakládají takové porce jako dříve. Vždyť Kenenisa Bekela, ačkoli je světový rekordman na 5000 i 10 000 m, se v Pekingu bude soustředit jen na pětku. Lepší jedna zlatá medaile, než dvě bronzové. Jen pět vytrvalců historie dokázalo na jedněch OH získaz dvě zlaté na pětku a desítku – tím posledním byl Mirus Jifter v roce 1980.

Jak potom pomýšlet na vyrovnání Zátopkova zlatého hattricku? Dneska už vážně nejde běžet maraton z voleje a dokonce jej vyhrát. A ani si nejsem jistý, jestli je vůbec technicky možné se ke startu rozhodnout dva dny před, jako to tenkrát udělal Zátopek, tedy bez získaného limitu.

Posledním, kdo se seriozně pokusil Zátopka napodobit, byl Lasse Virén v roce 1976. Jak známo, finský vytrvalec neuspěl. Vyhrál pětku i desítku, v maratonu doběhl až na pátém místě. Přesto podal fantastický výkon, někdy neprávem opomíjený. Řada lidí je přesvědčena, že se tehdy Zátopkovi vlastně vyrovnal.

Jak to? Virén to měl asi o něco těžší. Za čtyřiadvacet let, které od Helsinek utekly, se výrazně vytrvalecký svět změnil. Především výrazně narostla konkurence. Byli tu zástupci zemí, které na začátku 50. let ještě v mezinárodním měřítku skoro nic neznamenaly. Svěťák na pětku se mezitím posunul o 45 vteřin, na desítku o půldruhé minuty a na maraton dokonce o dvanáct minut. Na druhé straně: olympiádu v Montrealu bojkotovala většina afrických zemí, takže chyběl třeba již zmíněný Jifter a další borci z Etiopie nebo Tunisu.

Virén zahájil v Montrealu vítěznou desítkou (27:40,38), postoupil z rozběhu (13:33,39) do finále na 5000 m (13:24,76) a tam předvedl fantastický výkon. Získal zlato, celkem už čtvrté olympijské, a to způsobem, který bral dech. Posledních 1500 m proběhl tak rychle, že v samotném mílařském závodě by mu jeho čas zajišťoval čtvrté místo!

A druhý den, za pouhých 18 hodin, se postavil na start maratonu – jen pro doplnění: Zátopek měl v Helsinkách po pětce třídenní pauzu. Polovinu závodu se držel v čele, pak se skupinka čtyř favoritů utrhla a v cíli byl nakonec první Waldemar Cierpinski. Virén doběhl pátý v čase 2:13:10.

Jen se tím Zátopkovi přiblížil? Nebo snad jeho výkon vyrovnal? Či dokonce překonal? To je poměrně neproduktivní debata. Asi na úrovni sporu, jestli byl lepším fotbalistou Pelé nebo Maradona, jestli je lepší pivo nebo víno. Prostě bych řekl, že Viren nebyl horší.