Haile bude bojovat o rekord. A o respekt

Je to zvláštní. Ačkoli je Haile Gebrselassie možná nejlepší vytrvalec historie, ačkoli je světovým rekordmanem v maratonu, musí o svoje renomé na královské trati stále bojovat. Za týden ho čeká další díl, opět v Berlíně. Má ty nejvyšší cíle. Překonat svůj vlastní rekord a stát se prvním maratoncem historie, který zaběhne trať pod 2:04.

Mělo by být podle dlouhodobé předpovědi docela příjemné počasí. Klasických 10-15 stupňů a trochu toho sluníčka. Pokud to vydrží, bude mít stejně jako loni téměř ideální podmínky.

Ale i když světový rekord vylepší, asi se stejně na všech stranách respektu nedočká. Už před rokem se do něj lehce navezl Chálid Chanučí, který prohlásil: „Je to skvělé pro sport, ale on běžel vlastně sám. To není férové. Měl by dát šanci i jiným... Mnohem víc bych si ho vážil, kdyby to dokázal zaběhnout jinde než v Berlíně. Vždyť na té trati by to měl dát pod 2:04... Za velkého maratonce ho budu označovat teprve tehdy, když vyhraje v Londýně nebo Chicagu. A je jedno, v jakém čase."

Letos se do něj zase pustil dr. Gabriele Rosa, italský trenér nejlepších keňských maratonců. Haile se podle nej bál Keňanů, tak předem vzdal olympijský maraton v Pekingu – žádný strach ze smogu v tom nebyl. „Vyhrával jen závody, kde běžel sám. Berlín, Dubaj, Amsterdam. Pro mě mají cenu jen vítězství na místech, jako jsou Boston, Londýn nebo Chicago. Gebrselassie třikrát běžel v Londýně a třikrát prohrál,“ říká Rosa.

Pokud pominu, že v Bostonu zase není díky termínové kolizi s Londýnem (a také Rotterdamem a Paříží) úplně ta nejhvězdnější sestava, tak má Rosa svým způsobem pravdu. Haile ještě nevyhrál maraton ve velké konkurenci. I když Sammy Korir, proti němuž běžel v Berlíně, není žádný nýmand, ale třetí nejrychlejší maratonec historie...

Spíš mi vadila další slova, která Rosa vypustil. Silácká, jaká po sobě hází boxeři pro přilákání publicity před zápasy o mistrovský pás. „Běžet v Berlíně je snadné. Však moji atleti tam od roku 2003 drželi světový rekord. Takový Martin Lel by v Berlíně dal maraton za 2:03.“

No, podle mě to není zase taková rutina, dát maraton pod 2:05. Zatím to dokázali jen tři běžci. Nikdo přeci Lelovi nebrání vybrat si závod na rychlé trati, kde poběží jen na rekord. Ať už v Berlíně nebo jinde. Pokud by mu tey nevadilo menší startovné. Jasně, letos už to asi nezvládne – má za sebou Londýn a Peking. Ale příští rok může klidně dokázat, že se dají maratony běhat za 2:03.

Nicméně si myslím, že dřív nám to ukáže Samuel Wanjiru.