O kouzlu malých závodů

Když jsem v sobotu odjížděl ze závodů v Lysé, říkal jsem si, jak dlouho se asi ještě bude pořádat. V hlavní soutěži nás běželo jen jedenáct. Předloni čtrnáct, loni sedm. Je to prima závod v hezkém prostředí a s milou, komorní atmosférou. Kdyby to neznělo jako otřepané klišé, dalo by se mluvit o atmosféře rodinné.

Přesto doba těmto závodům už moc nepřeje. Odebírám časopísek "Maraton - běhy mimo dráhu" a skoro v každém čísle je článek, který končí zhruba touto větou: "Vzhledem ke klesajícímu počtu účastníků pořadatel uvažuje, že příští ročník se již konat nebude."

Mám rád závody, které jsou po organizační stránce perfektně připravené. Se sprchami, šatnami, precizně značenou tratí, občerstvením. Ne, nepotřebuji tričko ani dárky od sponzorů. Stačí mi jistota, že všechno bude šlapat. Pokud se lze přihlásit po internetu, případně jsou tam brzy umístěné výsledky, tím líp.

Ale stejně tak mám rád i malé závody, které na mnohé z toho rezignují. Startovné je spíše symbolické a dorazí jen pár běžců. Většinou veteránů, kteří tam závodili už před spoustou let a chtějí se potkat se starými kamarády. Nikde se o takových závodech nepíše, v cílové rovince nejsou reklamy sponzorů a čísla se po závodě vracejí, protože se dají použít i za rok nebo na jiné akci. Nikdo nepřijde v soupravě z letošní kolekce Adidasu, protože kdo by ji tam obdivoval... Jak říká kamarád, jsou to závody pro běžce a ne zákazníky.

Všechno probíhá v pohodové atmosféře. Žádný stres, žádné ambice, žádné protesty a dohady. Jako má prostě své kouzlo vidět zápas Ligy mistrů, má své kouzlo zajít i na okresní přebor.

Takové závody většinou drží nad vodou několik málo nadšenců, kteří je nechtějí nechat padnout. I když z jejich pořádání nic nemají a stojí je jen volný čas. Ale jednou asi stejně padnou. Jako z našich životů mizí malá kina, pošty nebo samoobsluhy, zmizí po čase i tyhle malé závody, byť mají tradici třeba několik desítek let.

A bude to škoda.